Určitě nikdo nebude zpochybňovat skutečnost, že my lidé potřebujeme peníze. Protože to je něco, co se ani zpochybnit nedá, jak se o tom můžeme dnes a denně přesvědčovat pomalu na každičkém kroku. Jakmile něco uvidíme a zatoužíme po tom, musíme zalovit v peněžence a koupit si to, protože nám to jednoduše nikdo jen tak z lásky k bližnímu svému nedá.
Jenže co když člověk uvidí něco, co chce nebo třeba i vysloveně potřebuje mít, ovšem při zalovení v peněžence zjistí, že na to zkrátka nemá? Odpověď je jednoznačná. Má si na to nechat zajít chuť.
Jenže ono se nedá oželet všechno, na co našinec nemá. Jistě, jsou i věci, bez kterých se obejdeme, respektive jejichž koupi můžeme odložit na později, až si na to vyděláme, ale jsou i platby, jež nepočkají. A jejichž neuhrazením bychom si nejrůznějšími způsoby zkomplikovali život. A co pak?
Pak si zkrátka bereme půjčky a platíme aspoň takto dočasně poskytnutými penězi. Není to sice až tak docela ideální, ale funguje to, a když člověk následně takovou půjčku splatí, je vše v pořádku.
Jenže ne každý z nás se půjčky dočká, když ji potřebuje. A sice proto, že finanční instituce půjčují jenom těm, kdo dávají záruku, že vše půjčené i s úroky zase vrátí. A to není případ těch, kdo jsou už v hodně komplikovaném postavení.
A co si tedy mají počít ti největší chudáci, když jim ani banky nechtějí pomoci? Pro ty jsou tu alespoň nebankovní hypotéky bez registru, tedy půjčky, jež mají možnost bez větších problémů získat všichni, kdo jsou vlastníky nějaké té nemovitosti. Člověk tu takovou svoji nemovitost dá do zástavy a tím se stane bonitním, protože je tím vrácení půjčky zaručené. A pak už si jeden přijde klidně i na značnou sumu peněz, se kterou může efektivně vyřešit všechny své těžkosti. A to i kdyby se zprvu zdálo, že už je všechno definitivně ztracené.