Aby však toto vysvětlení nebylo příliš stručné, můžeme si ho rozebrat trochu více do hloubky. Jedná se o určitý postoj k nejrůznějším hodnotám, také vyjadřuje nějaký názor na společnost, různá témata, situace, je to také způsob, jakým trávíme svůj volný čas a v neposlední řadě se jedná i o naše chování nejen vůči ostatním, ale i k sobě samému. Náš životní styl, je i naše volba, která se odvíjí od toho, co si myslíme, cítíme a chceme. Od těchto pocitů a tužeb se odvíjí i naše následné jednání.
Jakmile propojíme mysl a aktivitu s ní spojenou, vytvoříme ideální komplex, díky kterému můžeme lépe hledat své postavení ve světě a způsob, jak se v něm orientovat. Vlastně každý přijímá určitý životní styl, neboť bez něj by ničím nebyl, nic by necítil a nikam nesměřoval, což je nemožné. Svůj vlastní styl si budujeme už od malička, kdy přijímáme vzory od svých rodičů, kteří přijali určitý životní styl a mnohdy i nevědomky nám ho předávají dál. Většinou se to týká velmi obecných věcí, které společnost, ve které žijeme, považuje za „normální“. Většina z nás je například vedena k tomu, že nejdůležitější věci na světě jsou: zdraví, rodina, přátelství, vzdělání, čestnost apod. Ovšem zamysleli jsme se někdy nad tím, jestli to tak opravdu sami cítíme?
Opravdu má na prvním místě zdraví i člověk, který je schopen pracovat i dvanáct hodin denně, aby měl větší výplatu a u toho se stravovat někde třikrát za den v kantýně „na stojáka“ majonézovým salátem? Ale když se ho zeptáte, co je pro něj nejdůležitější, tak vám většinou bez rozmýšlení odpoví, že zdraví. Právě zde vzniká určitá rozporuplnost, která v mladých lidech způsobuje zmatek, když hledají cestu, jak ke svému životu přistoupit a jak s ním naložit. Právě v období dospívání je doba hledání sebe sama a mladý člověk je často svými rodiči (mnohdy i nevědomky) „vtlačen“ do života, který vlastně není jeho, ale je to vysněný život jeho rodičů.